Lee Sang Gun -

(vzkazy posílejte na jméno: Lee)

FACECLAIM: Choi Jun Hong
BYDLENÍ: STUDENTSKÉ KOLEJE
Další charakter: Sebastien

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Lee Sang Gun

POHLAVÍ:

muž

DATUM NAROZENÍ:

4.11.1996

RASA:

člověk

ZAMĚSTNÁNÍ:

student

PARTNERKA:

nezadaný

RODINA:

Matka - Song Ji Eun (člověk)
Otec - Lee Sang Min (člověk)
Sourozence nemá, o dalších členech rodiny nic neví.

ZAJÍMAVOSTI:

- Ačkoli by to do něj málokdo řekl, Lee je vskutku inteligentní mladík. Nedělá mu problém matematika, fyzika, ale i v lidech se dokáže celkem obstojně vyznat, pokud opravdu chce. Jistě, to on moc často nechce, ale dokáže to. Vlastně většina věcí mu nedělá problém a má dar se všechno rychle naučit, když je aspoň trochu houževnatý.
- Lee se narodil v Jižní Korei a tam také žil až do svých 15. let. Také proto mluví plynule korejsky, a pokud s ním někdo mluví českým jazykem, ihned pozná, že Lee si ho nikdy úplně neosvojil. Spoustu slov ještě ani nezná, vlastně se stále učí. Dokáže se ale bavit poměrně normálně, s občasným zadrháváním. Mnohem větší problémy mu dělá psaní, které mu jednoduše moc nejde.
- Obléká se velmi extravagantně (často křiklavá barva vlasů, oční stíny...) což se vztahuje k hudebnímu stylu, který je z jeho rodné země, a který on sám preferuje. Je také velmi dobrý tanečník.

VÝŠKA:

Vysoký (180cm a víc)

FYZICKÁ STAVBA:

Štíhlý, osvalený

POVAHA:

Člověk, který je prostě a jednoduše svůj. Tak by se dal Lee popsat pár slovy. Co to vlastně znamená? Je drzý, až moc upřímný, někdy zase lhaný, urýpaný, sarkastický a má mnoho dalších vlastností, které většině lidí nelahodí. Neláme si hlavu s tím, co si o něm ostatní myslí, konec konců, ostrá slova od ostatních s ním vůbec nic nedělají. Jak je to možné? Jednoduše má moc velké sebevědomí na to, aby uznal, že je s ním něco špatně. Nebo spíše aby to dal najevo, uznat to dokáže sám sobě (i když jen stěží) nikdy to však nepřizná veřejně. Lee neukazuje své slabosti, jednoduše proto, že podle jeho názoru si každý svůj boj musí vybojovat sám. Nemá rád, když někdo brečí, fňuká, či mluví o tom, jak má těžký život. Nemá pochopení pro slabosti, jeho životní filosofie je jednoduchá – prostě se s životem nějak poprat. Snaží se toho držet a nikdy se moc neutápět ve svých myšlenkách, či bolestných vzpomínkách. Jednoduše řečeno, jakékoliv emoce se snaží eliminovat a byl by nejradši, kdyby žádné neměl, ačkoli ano, stále je má. Má svědomí a všechny tyhle vlastnosti, které dělají člověka člověkem, jen je moc často nepoužívá, či je prostě ignoruje.
Není to žádný hrdina, ani si na něj nehraje. Pokud je pro něj nějaká situace nebezpečná, prostě se elegantně vypaří a jde si po svých. A pokud je někdo v maléru, tak s největší pravděpodobností mu Lee ani nepomůže, pokud by mu samotnému šlo o kejhák, či by to pro něj bylo jinak nevýhodné. Ano, do určité míry je Lee sobecký, i když se o něm nedá říct s jistotou, že by vždycky myslel bezvýhradně jen na sebe. Jeho charakter je poměrně složitý, má výkyvy nálad a může se občas chovat maličko jinak, než jak to obyčejně bývá.
Někdy může být na své poměry docela milý. Vlastně za normálních okolností s tím není tak těžké vyjít, pokud se s ním někdo hodí do řeči, Lee prostě ze slušnosti bude odpovídat na otázky, sem tam odsekne, možná něco urýpaného prohodí, ale bude snesitelný. Pokud bude na místě, kde je více lidí, ale nikdo si ho nebude všímat, tak ani Lee nebude mít potřebu na sebe upozorňovat, a bude se jevit jako tichý, bezproblémový introvert. Skutečný problém nastane, pokud se nějakým způsobem dostane do středu pozornosti, protože to on má celkem rád. Pak je z něj celkem nepříjemná existence, který může urážet a rýpat do všeho, co se hýbe. Velice rád si utahuje z ostatních, a ačkoli to vždycky nemusí myslet úplně zle, u něj stejně nelze poznat, kdy to tak je.
Má poměrně pesimistický pohled na svět. Nevěří na nebe nebo peklo, nevěří v posmrtný život, ba ani v obyčejnou lidskost nevěří. Ačkoli není zatrpklý a i přes tento fakt si užívá života (holduje alkoholu, sexu a všemožným neřestem) tak je prostě smířený s tím, že na tomhle světě je jen málo krásných věcí. Málo co mu přináší skutečné uspokojení, netěší ho pohled na krajinu, zkrátka se neodkáže radovat z maličkostí jako jiní lidé. To je ten hlavní důvod, proč pije, protože pak je pro něj přeci jen svět trochu více barevný.
Navazování vztahů? To je poměrně složité. Lee měl za život přátele, kteří by se dali spočítat na prsty jedné ruky. A to i přesto, že dříve, především ve své rodné zemi, byl celkem oblíbený. Jenže on nemá zájem se s lidmi sbližovat, navíc, pokud už se tak stane, tak onoho člověka bere jako samozřejmost, moc mu neprokazuje náklonost a nejedná s ním všeobecně o moc lépe, než s ostatními. Proto mu ani žádní přátele moc dlouho nevydrží. A jemu to ani nevadí.

Optimista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimista	▬▬	Realista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energický	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líný	▬▬	Hodný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlý
Společenský	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotář	▬▬	Chytrý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupý
Extrovert	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvert	▬▬	Upřímný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaný
Skromný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivý	▬▬	Ochotný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecký
Statečný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělý	▬▬	Důvěřivý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivý
Ústupný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavý	▬▬	Sebejistý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistý

ŽIVOTOPIS:

Když bylo Leeovi 5 let, otec ho i s matkou opustil a i když peněz měl dost a stále je posílal, matka ho od té chvíle nenáviděla. A dalo by se říct, že Lee na tom byl podobně. Svému otci jakoby z oka vypadl jak po vzhledové, tak i povahové stránce a to byl jeden z důvodů, proč Jae svého syna neměla ráda a ignorovala ho. On tedy většinu času trávil venku, aspoň s těmi několika málo lidmi, které považoval za přátele a domů chodil jen, pokud to bylo nutné.
Lee byl nadaný žák, který sice školu flákal, ale kroužek tancování byla jediná věc, kde byl aspoň trochu houževnatý – těžko říct, jak často doufal, že se na něj jednou jeho matka přijde podívat, stejně jako na jeho vrstevníky. V této době byl ještě v mnoha věcech poměrně naivní. Často sedával o pauzách u dveří, vyhlížel mezi lidmi svojí matku a doufal, že jí bude moci ukázat svůj talent. Čím byl starší, tím víc v něm tento naivní sen pohasínal, stejně jako láska k ní a chuť jí cokoliv ukázat. Začínal se uzavírat aj ego charakter se začal měnit.
Za svou největší kamarádku v té době považoval Han Ji, s kterou se znal už od malička. Bral jí jako svojí sestru a společně trávili většinu času. Avšak ani Han Ji nemohla zabránit tomu, co se z Leeho pomalu stávalo bez výchovy. I když byl opravdu velmi inteligentní, ve škole měl snad ten nejhorší průměr ze všech. Školu flákal, byl drzý na učitele, poznámky nosil domů jednu za druhou, ale matce to bylo fuk. Uzavřená ve svém smutku a lhostejnosti ani nevěnovala příliš pozornosti tomu, když Lee ve svých 15. letech, po ukončení základy odešel a už se nikdy nevrátil zpátky.

Han Ji se mezitím vrátila za svou matkou, daleko od Jižní Koreje, ani mu neřekla proč. Bez rozloučení zmizela a Lee neměl nikoho, kdo by mu pomohl v tomto období přežít. Měl dost peněz od otce na to, aby žil po hotelech, nemusel ani pracovat, ale pocit samoty z opuštění od všech, které kdy měl rád a něco pro něj znamenali, byl moc silný.
Smutek z toho, že se na něj matka nikdy nepřišila podívat, když měl úspěchy v tancování – a ne malé. Marná snaha o nějaké ocenění. Marné čekání, že jeho špatný prospěch v matce probudí trochu pozornosti. Nic. Lee se cítil zavrhnutý, osamocený, nenáviděný… A i když alkoholu holdoval už předtím, v tomto období se propadl do začarovaného kruhu. Opilost byla jediný způsob, jakým se dokázal od smutku odproztit a střízlivosti se bál. Neuměl ještě moc ovládat své emoce, byl mladý a zraněný. Nenáviděl všechny kolem sebe, stýkal se s pochybnými lidmi, děvkařil, často kradl a dělal hlouposti, čistě jen pro pocit zadostiučinění. Díky jeho bystrosti a hbitosti ho sice nikdy nechytla policie, i tak se však kolem něj naskytlo zbytečně víc problémů. Nikde se nemohl zdržovat moc dlouho, jeho život se utápěl v nejistotách. V tomto období, kdy se Lee stal téměř ztraceným, ovšem poznal podivného, chladného mladíka – jmenoval se Kim. Těžko říct proč, ale mezi nimi vzniklo velmi silné přátelství. Přesto, že oba byli úplně jiní. Kim byl zodpovědný, klidný, tichý, přátelský. Lee byl přesný opak. I když neposlouchal a neuznával nikoho kolem sebe, Kimovi se po několika měsících trpělivosti přeci jen povedlo, vytáhnout Leea z toho nejhoršího. Přiměl ho, aby věci dal do pořádku a udělal si místo pro budoucnost.
Tehdy mu řekl, ať se vydá najít Han Ji, která odletěla do Evropy. Lee samotný se k tomu nikdy neměl, ale Kimův nátlak a vytrvalost nakonec udělali své. Rozloučil se se svým jediným přítelem a vydal se štěstí hledat jinam, na opačnou stranu světa. Han Ji možná nebyla jediný důvod, proč odletěl, ačkoli byla v jeho srdci na prvním místě, ale to není důležité. Jiné místo, jiní lidé, to všechno mohlo pomoct Leeovi pro nový začátek a on to moc dobře věděl. A Han Ji chtěl ve svém novém začátku mít také.

Když se dostal na místo, kde měla Han Ji žít se svou matkou, skutečně jí našel. Následovala radostné setkání a několik dní bezstarostného užívání si. Ukázala mu svět, ve kterém žila. I když nebyl tak velký ani zajímavý, zdálo se, že Han Ji je v něm šťastná. A když byla ona, Lee byl taky. Začala ho učit aspoň základy českého jazyka a tehdy poprvé poznala, že Lee je ve skutečnosti velmi chytrý.
„Proč si vždycky tu školu tak flákal?“ zeptala se ho jednou vyčítavě. Na to se Lee jen ušklíbl. „Neviděl jsem důvod se snažit.“
Nervalo to moc dlouho a Lee se stal v českém jazyce dost zdatný. Samozřejmě šlo pořád slyšet na jeho přízvuku, že rozhodně není zdejší, ale to bylo evidentní i z jeho vzhledu. Lee si moc nelámal hlavu s tím, že jeho styl z k-popu sem nezapadá. Barevné vlasy, náušnice, líčení, oblečení. Ani jednoho z toho se nehodlal vzdát a proto byl prostě jiný. I když byl s Han Ji šťastný, stále mu hlavou vrtala jedna a ta samá otázka. Proč ho opustila? A další. Proč se nerozloučila? Neozvala se?
Stejně mu to jednoho dne nedalo a zeptal se. Jenže toho litoval. Han Ji se do očí drala slza jedna za druhou a Lee nechápal, co se děje. I když spolu dosud nebyli jako pár, vztah spolu měli velmi blízký a Leea tohle velmi tížilo.
„Jsem nemocná, Lee,“ odhodlala se mu konečně říct, ale on to stále úplně nechápal. A zdálo se, že skutečnou pravdu si ani nechce připustit. „Nechtěla jsem, aby si byl u toho. Znám tě a vím, jak zranitelný ve skutečnosti seš. Můžeš si hrát na tvrďáka na jakého chceš, ale Lee, já tě znám.“ Po těchto slovech bylo několik okamžiků ticho. Lee jako kdyby ztratil slova, poprvé ve svém životě. Poprvé nevěděl, co na to říct. Na prázdno polkl. „Jak nemocná?“ zašeptal a podíval se jí do očí, ačkoli odpověď vlastně ani znát nechtěl, ale musel to vědět. „Mám rakovinu.“ Jak tohle asi mohlo skončit? Pochopitelně, že špatně. Lze si přestavit horší bolest, než když vám přímo před očima umírá osoba, kterou milujete? Následovala doba, kdy nemoc zasáhla. Poté dlouhá doba chemoterapie, kterou ale Han Ji nesnášela moc dobře a za nedlouho s ní musela skončit. V téhle době byl Lee neustále s ní a zdálo se, že kdyby mohl, tak by si s ní tu nemoc klidně vyměnil. V jeho očích jako kdyby se odrážel všechen smutek světa. Tato životní etapa se opět dost silně podepsala na jeho charakteru, který má dnes.
Když potom nastal den, kdy Han Ji zemřela, poprvé a možná i naposledy ve svém životě, Lee plakal. Držel Han Ji pevně za ruku až do chvíle, než z ní navždy odešel život, naposledy vydechla a v ten okamžik se v něm cosi zlomilo. Část jeho dobrého já, která díky Han Ji zůstala, jako kdyby nyní zemřela spolu s ní. Zmizela v nenávratnu. Naklonil se k Han Ji a se slzami v očích jí pohladil po tváři. „Saranghae, Han Ji.“
Ano, tímhle skončila období, kdy Lee viděl v životě ještě něco dobrého. Jeho úsměv se od té chvíle stal jen přetvářkou, neupřímnou a falešnou. Opět se uzavřel do sebe a rozhodně nebyl nikdo, koho by si k sobě hodlal ještě někdy pouštět. Opět se propadl ke špatnostem, i když už ne tak, jako tomu bylo kdysi. I tak se ale opět uzavřel do sebe a rozhodl se žít někde jinde.

VLASTNOSTI:

• SÍLA: 65%