Atticus Paul Foster -

(vzkazy posílejte na jméno: Atticus-P.Foster)

FACECLAIM: Alex Turner
BYDLENÍ: DOMEK

JMÉNO, PŘÍJMENÍ:

Atticus Paul Foster

POHLAVÍ:

muž

DATUM NAROZENÍ:

12. 8. 1987 (30)

RASA:

člověk

ZAMĚSTNÁNÍ:

bytový architekt

PARNERKA:

nezadaný

RODINA:

Matka - Julie Agnes Foster (*1968) - člověk, povoláním švadlena
Otec - Michael Marcus Foster (*1966) - člověk, opustil rodinu, když Atticovi byly tři roky, v současné době neví, kde jeho otec žije, nebo kde pracuje

ZAJÍMAVOSTI:

- Ač by to nikdy nepřiznal, má obrovský strach z vlkodlaků
- Nemá rád psy
- Je to nenapravitelný kuřák

VÝŠKA:

vysoký

FYZICKÁ STAVBA:

štíhlí, ale osvalený

VZHLED:

Atticus se svým vzhledem možná trošku odlišuje od ostatních mužů v jeho věku, největší podíl na tom pravděpodobně budou mít jeho vlasy a účes jaký nosí. Ten totiž zapadá do typického šedesátkového rock'n'rollu. Po stranách má své havraní vlasy perfektně uhlazené k hlavě, kdežto uprostřed mu v neposedných vlnách spadají do čela. Co se oblékání týče, není nijak extravagantní a převážně se skládá z tmavých barev. Nejčastěji ho můžeme spatřit v nějaké tmavé košli či triku s "véčkovým" výstřihem, kalhoty nosívá černé a úzké, k nim si obvykle obouvá elegantní boty, které až značně připomínají lakýrky, jen s tím rozdílem, že nejsou tak naleštěné. Pokud je trochu chladněji velmi rád nosí svou oblíbenou koženou bundu. K jeho vzhledu také neodmyslitelně patří polokulaté sluneční brýle s kostěnými obroučkami, které by, pokud by to šlo, nosil snad i v noci a povislá cigareta mezi jeho rty nad kterou se vznáší tenký sloupek kouře. Pokud by se nějaké slečně poštěstilo a Atticus se před ní svlékl, pravděpodobně by zaregistrovala četné jizvy na jeho těle, které jsou pozůstatkem po jednom jeho karambolu z dětství.

POVAHA:

Pokud byste měli Attica soudit pouze podle jednoho krátkého setkání, pravděpodobně byste došli k závěru, jaký je to odtažitý zmetek a možná byste ani nebyli daleko od pravdy. Pokud byste se ovšem dostali pod pevnou skořápku jeho osobnosti, zjistili byste, že to je docela milý a fajnový chlapík, tuto svou stránku ovšem dovede ukázat jen opravdu pár vyjímečným lidem.
Do rozhovorů s neznámimi lidmi se nikdy moc nehrne, spíš je to typ osoby, který většinou stojí někde v koutě a na všechny hází své opovrhující pohledy, jako by pro něj nikdo nebyl dostatečně dobrý. Obvykle bývá velmi neochotný a nedůvěřivý, dlouho přemýšlí, zda vůbec prosbám cizích osob vůbec vyhoví. Jiné to je samozřejmě s lidmi, kteří jsou mu opravdu blízcí, ovšem někdy i tam má k onomu “prvnímu až poslednímu” docela daleko. Za své štěstí mu bojovat stojí, nicméně se štěstím ostatních už to je u něj trochu horší. Není to však proto, že by byl sobecký a ostatním nic nepřál, jen se mu prostě nechce vyvíjet zbytečně další námahu, nebo lidmi, kteří s onou prosbou přišli, jaksi opovrhuje.
Svět vidí spíše temně a černě, než ve veselých pestrých barvách. Když se něco stane, očekává vždy to nejhorší a vlastně se už nedovede pořádně radovat. Možná si myslí, že na pořádnou radost je až příliš chlapácký, nicméně to je spíše jen jen jedna s dalších mnoha masek, za které se skrývá. Abychom o něm ale pořád nemluvili pouze špatně, měli bychom vyzdvihnout jeho dosti vysokou inteligenci. Možná právě díky ní ví, že svět není pouze růžový. Jakýmkoliv slovům útěchy nevěří, jelikož obvykle onu hořkou pravdu zná. V tuto chvíli pak všechno, co mu kdo řekne, vyvrací a jako bonus, vzhledem k jeho čiré upřímnosti, ještě dokáže onu osobu pěkně citově zranit. Tento svůj zlozvyk už si však úplně neuvědomuje, mnohdy si tak pustí pusu na špacír ještě dřív, než zauvažuje nad tím, jestli se to sluší či naopak.
Pokud si něco usmyslí, nemyslete si, že mu to jen tak rozmluvíte, je totiž nepředstavitelně tvrdohlavý, za svým názorem si obvykle stojí tak tvrdě, že přemluvit ho k něčemu jinému je prakticky nadlidský čin. Peněz nemá pomálu a není to žádný skrblík, aby si je střádal ve sklepě do velkých hromad. Spíše naopak, nebojí se je pěkně rozhazovat, v baru se v pátek večer pěkně rozšoupnout nebo si zařídit luxusní bydlení (to je mimochodem, ozvlášť vzhledem k jeho zaměstnání, opravdu pastva pro oči). Když už jsme u těch všech barů a zábav, možná bychom se mohli zaměřit na vztahy. Spíše než nějaké trvalé soužití Atticus vyhledává jen krátkodobé románky, mnohdy pouze na jednu noc. Pokud ho ovšem nějaká slečna uchvátí natolik, že tedy na nějaký dlouhodobý vztah přistoupí, musí mít vedoucí pozici zásadně on. Rozhodně tedy nehrozí, že by se z něj měl stát nějaký podpantoflák, který musí být do stanovené večerky doma. Naoplátku ale svou společnici k žití velmi rád rozmazluje, kupuje jí šperky, oblečení a vlastně skoro všechno, co se jí zlíbí. Pokud by měl někdy někdo ohrožovat jeho teritorium, vysněnou dámu či rodinu, nebojí se mu postavit čelem a třeba i onomu odvážlivci vrazit jednu mezi oči, pokud se ovšem tedy nejedná o vlkodlaka, z těch, ač by to nikdy kvůli své hrdosti nahlas neřekl ani nikomu nepřiznal, má nepředstavitelnou hrůzu a pokud to jde, vyhýbá se jim velkým obloukem. Možná právě i proto nemá rád ani ostatní psovité šelmy, za což ho spousta lidí odsuzuje, to ho ovšem nijak netíží. Jak již jeho profese napovídá, dřímá v něm jistý umělecký talent, kterému se rozhodně nevyhýbá, spíše naopak. Velmi rád si ve volnou chvíli na klín vezme svou kytaru a libozvučně hrábne rukou do jejích strun nebo prostě popadne nějaké barvy a celý večer jimi něco patlá na plátno. Velmi ho inspirují města, obzvlášť v noci, když na něj blikají všechna ta světla, světýlka a různé neony, proto není ojedinělé, když se uprostřed noci prostě někam zmehne k procházce hlavních tříd i temných a zapadlých ulic.

Optimista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Pesimista	▬▬	Realista	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Snílek
Energický	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Líný	▬▬	Hodný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zlý
Společenský	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Samotář	▬▬	Chytrý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Hloupý
Extrovert	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Introvert	▬▬	Upřímný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Ulhaný
Skromný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Chamtivý	▬▬	Ochotný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Sobecký
Statečný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Zbabělý	▬▬	Důvěřivý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nedůvěřivý
Ústupný	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Tvrdohlavý	▬▬	Sebejistý	▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬	Nejistý

ŽIVOTOPIS:

Psal se zrovna rok 1987 když v jednom z mnoha San Joseských kostelů bily svatební zvony ke sňatku Julie a Michaela Fosterových. Byl to ovšem svazek spíše z povinnosti než z opravdové nehynoucí lásky. Necelých sedm měsíců na to již totiž Julie porodila jejich prvního a také jediného potomka, kterého pojmenovali Atticus Paul. I přes to, že se Michael snažil dostát své povinnosti správného otce a hlavy rodiny, moc se mu to nedařilo. Na vztahu se projevovalo rychle provedené rozhodnutí náhlé svatby a začínal se poměrně rychle rozpadat. Když byly Atticovi pouhé tři roky, jeho otec prostě jedné noci odešel a už se nikdy nevrátil. Malý chlapec nechápal, proč tu najednou tatínek není, ovšem to všechny brzy čas odnesl pryč. Nějakou dobu žili s jeho matkou sami, to ale také moc dlouho nevydrželo a nedlouho na to už si začala vodit do bytu jakési cizí pány, které Atticus neznal a jejich přítomnost chápal ještě méně. Ono se ani není čemu divit, žena v nejlepších letech, proč by měla žít se svým synátorem sama. Málokterý z jejích nápadníků ovšem jejího drahého synáčka zkousl. Bylo to pro Attica opravdu velmi zvláštní období, ostatní děti se mu smály, že nemá otce jako ony a on sám vůbec nevěděl proč, do toho se mu do života mísila spousta cizích mužů, no uznejte, není toho na tak malé škvrně až příliš?
Bylo mu asi šest let, když se udál jeden ze značně důležitých bodů v jeho životě, který rozhodně stojí za zmínku. Ten den nádherně svítilo slunko a tak není divu, že si malý Attic vesele pobíhal po zahradě a hrál si, najednou však za plotem zbystřil muže, který měl po boku krásného huňatého psa. V očích se mu rozzářily jikřičky nadšení, otevřel branku a radostně vyběhl za ním. Netušil však, jak je onen pes vůči neznámým lidem agresivní, stačila chvilka nepozornosti jeho pána a neštěstí bylo na světě. Atticus skončil ošklivě pokousaný a byl nucen poměrně dlouho zůstat v nemocnici, aby se dal zase kompletně dopořádku. I tak mu zůstaly jizvy, které si pravděpodobně ponese celý život, tak jako jeho strach ze psů, který se ještě umocnil, když se dozvěděl o existenci vlkodlaků.
Jak postupně dospíval z veselého dítka se stával stále více a více uzavřenější chlapec, až nakonec skončil jen s opravdovou hrstkou přátel. Tak jako každý puberťák občas provedl nějakou tu rebelii, semtam si někde za rohem zakouřil nebo se trochu přiopil, doma to ovšem nikdo nijak neřešil. Vlastně měl vůbec celkově povolnou výchovu, překvapivě toho však nikdy nijak moc nevyužíval. Z již tak poměrně klidné puberty se vybouřil a usadil se na takovém stavu, na jakém je dnes.
Když dodělal střední školu, konečně opustil své rodné San Jose a vypadl do San Franciska studovat architekturu. Nové město a středisko tehdejší éry hippies ho naprosto polhtilo, škole toho moc nedával, přesto se mu nějak povedlo se zdárně dohrabat k titulu. Tou dobou konečně také přišly na scénu nějaké vážnější vztahy, žádný z nich ovšem, hlavně kvůli Atticově specifické povaze, nevydržel dlouho. Po zdárném ukončení vysoké školy uznal, že nového velkoměsta si užil až až a s vidinou, že si alespoň na chvíli odpočine od všeho toho ruchu přesunul své místo pobytu do menšího městečka Shadowhill. Nečekal, že to bude mít dlouhého trvání, ovšem nakonec se zde usadil a rozjel úspěšnou kariéru, neměl jediný důvod se znovu stěhovat.
Vzhledem k jeho pestrému nočnímu životu netrvalo dlouho a on se jakousi shodou náhod dozvěděl o bytostech, které tu žijí s ním. Respektive to zjistil po jednom krátkém románku s jistou upírkou, nepočítal s nějakým dlouhodobým vztahem, ona v to však zjevně doufala. Po všech jejích narážkách Atticovi došlo, co se mu snaží říct. Při onom dlouhém nočním rozhovoru se vůbec dozvěděl zajímavé věci, třeba i to, že v tomto městě není upírka zdaleka jediná, že tu žijí napříkad i vlkodlaci… Spousta věcí mu však i přesto zůstala utajena, například existence magie či samotná identita ostatních nadpřirozených bytostí. Nutno podotknout, že ho toto zjištění zprvu řádně vyděsilo, ovšem dokázal se s tím srovnat a to poměrně brzy, jen onu existenci vlkodlaků, vzhlem ke svým předešlým zkušenostem, stále jaksi nedovede přenést přes srdce.

DOVEDNOSTI:

• SÍLA: 65%