Cítím se v sedmém nebi, když slyším pochvali od své spolupachatelky tohodle všeho. Kdybych věděla, že umí takhle zpívat musela by mě víc nalít, prostě se tu muselo zachránit jinak něž zpěvem. ,,No musela jsem nějak zakrýt svůj nedostatek ve zpěvu." lišácky na ní mrku. ,,Ale neříkej, že ty komentáře nebyly pravdiví." Jako už teď pochybovala o tom, že vůbec nebude tušit, jak se vlastně dostala domů.
Škodolibě se zasměju nad jejím položením mikrofonu, pískot byl fakt nepříjemný a bylo vidět jak se zvukaři nepěkně zatvářili no. Vypláznu na ně svůj jazyk a aby toho nebylo málo, hodila po nich mikrofon, který jsem držela v rukou. Bylo potešující vidět v jejich očí zděšení při letu toho zřízení, pro mé štěstí naštěstí mikrofon chytili. Než mi stačili něco říct, nějak jsem slezla z pódia i s Kath,. ,,Člověk jim tady dělá zábavu a jim se to ještě nelíbí." pronesu kapku uraženě.
Jenže Kath ji okamžitě vrátí dobrou náladu, když se málem rozplácne. ,,No rozhodně ti musíme dorovnat rovnováhu v nohou holka." zasměju se nad tím, přčemž sama mám co říkat, na podpadcích se držím jen tak, tak. A vlastně jen díky lidem o které se sem tam opřu při chůzu neležím na zemi. Sice se mi na chvíli Kath stratí, ale rychle ji najdu u baru. ,,Sakra já se potřebuji osvěžit vodkou." přičemž si rezolutně sednu na barovou židli. Kupovidu se mi na ní povedlo sednout hned na první pokus. ,,Podle mě by jsme si zasloužily nějakou výhru za to karaoke!"

KARAOKE- Co sudičky přáli nám

Vlastně jsem byla nadšená z toho, že chtěla začít. Sice jsem navrhla ať každý dáme svůj duet, ale žádný jsem prozatím nemám. Upřímně ani přádně netuším jak se mi do ruky dostal do ruky, rozhodně si nějak nepamatuji že bych ho sebrala něde na stole. Párkrát do něj ťunku prstem jestli funguje, sálem se rozezní nepříjemný pískot, čímž jsem omylem přilákala pozornost ostaních lidí. Nevinně se usměju, jenže to už mám v ruce text s písničkou Rumová víla. ,,Sakra proč to nenapadlo mě?" místo toho, aby to zůstalo v hlavě vyklouzlo to ven. Souhlasně kývnu na menší změnu textu, rozhodně to sedlo. ,,Vodka je prostě lepší!"
A pak se začně zpívat Kath, celkem mě vykolejí tím jak sakra dobře zpívá! Což způsobí, že musí do mě drknout, abych se vzpamatovala a přidala se k ní. Samozřejmě můj zpěv je hrozný, což naštěstí zachranuje Kath. A aby toho nebylo málo začne do toho lehce tančit, což je na mě moc. Jediné co na podpadcích zvládnu je sem tam si podupnout či nějak ukázat rukou do davu.
Začíná se mi to hodně líbit, písnička je v tipná, lidi mi jsou ukradení, mi se dobře bavíme, ale najednou písnička končí. Škoda. Dohraje hudba. ,,Sakra Kath ty zpíváš faakt dobře!" Přičemž mě napadne jedna písnikča, tak rychle skočím za lidmi, co karaoke obstarávají. Hudbu i text mi zařídí do pár vteřin a já se můžu vrátit opěk ke Kath. Text ji dám rukou stejně jako ona před tím. Nevinně se zaculím. ,,Já Gott ty Bílá."
Hudba začne hrát:

Gott: Mám síly dost na to, co zvlád bych rád,
mám si snad říct staň se, co má se stát. ,,No nechci nic říkat již se děje, co se stát má.“

Bílá:Proč mívám chuť říct, hej osude chvíli stůj,
jen pojď hezky blíž a řekni co víš,
jak těžký kříž bude úděl můj. ,,Tvůj spíš můj, když slyším tvůj čistý zpěv.“

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, kdo to ví, ,,Celkem přesně vím, zítřejší ranní kocovinku.“
to nám ani ďábel sám nepoví,
snad má to tak být, ,, Ne rozhodně v to nedoufáme.“
vždyť život je krásný tím, co nového nám přichystá.

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, proč se ptát,
to má patřit hádankám napořád, ,,co se stane, když jsem na hádanku již odpověděla?“
snad má to tak být,
když budoucnost záhadná je víc nebo míň nejistá. ,,Ráno nejisté jistě bude.“

Gott: Co zvládnout smím, to zjeví mi pouze čas, óóó,
co za lubem máš, to uhádnu dřív a snáz. ,,Jsi vážně „tajemný“ osude náš.“

Bílá: Mám času dost, já doufám, že spoustu snad, óóó,
víc než den či noc, vždyť nechci tak moc, ,,Ne to vážně nechceš moc.“
když zrozena z lásky chci lásku dát.

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, kdo to ví,
to nám ani ďábel sám nepoví, ,,A díky Bohu za to“
snad má to tak být,
vždyť život je krásný tím, co nového nám přichystá. ,,S tím se nedá než jen souhlasit.“

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, proč se ptát, ,,Ano, lepší nevědět.“
to má patřit hádankám napořád, ,,Jenže ranní kocovina hádanka není.“
snad má to tak být, ,,Ne tak to být nemá.“
když budoucnost záhadná je víc nebo míň nejistá. ,,Zítřek není záhadný a nejistý, ale stoprocentně předvídatelný.“

Gott: Tak proč dál se ptáme, ,,Tak to by mě taky zajímalo….“
co nám osud přál, (co nám osud přál - ptám se)
co přijde (co přijde)
za týden (za týden)
a co bude dál, ještě dál.

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, kdo to ví,
to nám ani ďábel sám nepoví,
snad má to tak být,
vždyť život je krásný tím, co nového nám přichystá

Bílá&Gott: Co sudičky přály nám, proč se ptát,
to má patřit hádankám napořád,
snad má to tak být,
když budoucnost záhadná je víc nebo míň nejistá. ,,Vždyť říkám zítřek již znám“

Komentáře dodává Maya
Já výšky moc nezvládám, hold nejsem zpěvák, za to Kath se rozjela skvěle. Nějak začínám mít podezřejní, že mi nějakou důležitou věc zatajila před tím než jsme vlezly na pódium.
Po našem výkonu se ukloním, zazubím se na Kath. ,,Nás nikdo rozhodně netroufne!"

Na tu blbost přistoupila bez žádných protestů. Zajiskří mi v očích, nejspíš jsem poznala stejného blázna jako jsem já. Sice nic moc neumí pít vodku, ale to se časem zlepší o tom nemám žádný strach. Dokud jsem nebyla v Rusku, tak pít tuto pálenku jsem taky neuměla. Tam když se řeklo, že chcete vodu, dali vodku a ještě si dělali srandu, že jste zapomněli ve slově písměnko "ká".
Na její otázku se spiklenecky ušklíbnu. ,,Prozatím si nikdo tuhle aktrakci moc neužívá, tak jim ukážem jak na to!" rozvášně ukážu kolem sebe. Společnost se moc nebavila, vlastně to tu bylo hodně zabité. Tak proč by to tu nemohli rozhýbat dvě holky pod menším vlivem alkoholu? Navíc když se při nějhorším ztrapníme je tu tak málo lidí, že se o tom skoro nikdo nedoslechne. ,,A co ty víš Kath, třeba se v nás skrývá nějaký hudební talent." Jako já toho talentu zrovna dvakrát nepobrala, ale říkat jí to snad radši nebudu, v momentálním stavu se za sebe vůbec nestydím.
Rozhodně neotálím s braní další skleničky, jakmile barman doleje i tu druhou, okažitě ji beru do ruky. ,,Na kuráž!" přicinknu si s ní. Nechybí mi ani sluníčkovský úsměv napitého člověka. Mě je sice úplně jedno, že jdu zpívat, lidi mi jsou již fuk, ale spíš mám ztrach abych se ve svých podpadkách vyškrábala na pódium. No to budu řešit až tam polezu, v nejhorším případě mě tam potáhne hold Kath. A s nadšením kopnu panáka do sebe.
Vezmu Kath za ruku a táhnu ji k podiu zkr menší dav. ,,Já nwm jak ty, ale strašně nerada riskuji v tomhle směru." zašklebím se na ní. Rozhodně nebudu zpívat sama, to není ono. ,,Otázka zpíš z ní co budeme zpívat." párkrát škobrtnu při chůzy, ale co se dá čekat od jehel na kterých zas tak neumím chodit? Hádám, že se mi možná Kath v závěsu? potichu směje. Než dojdeme na místo určené, zasměju se. ,,Ty navrhneš jeden duet, já navrhnu jeden duet a u baru zdiskutujeme, který byl lešpí!" sakra já jsem ale chytrá prolíne mým omámemím mozkem.

Uznale se usměju, tohle zase nemusí být zas tak propad, jak se na první pohled zdálo. Sice už je to dlouhá doba, co jsem pila tvrdý alkohol, ale vem to čert bude sranda. A odreagovat se prostě člověk někdy musí i takhle. ,,Dobře, tak to tedy otočíme." tohle prostě byla fér podmínka.
Uznale jí odsouhlasím její volbu pití. ,,Exelentní volba." Neznám moc lidi, který by si se mnou dali čistou vodkou. Většinou to ničili džusem, energy drinkem, naprostá potupa pro tak dobré pití. Panáka zlehka nazvednu do vzduchu. Holčina se před cinknutí sleniček představí. Nevidím důvod nijak dlouze plýtat slovy u představení. ,,Maya." Přikývnu na seznáme a přiťuknu si s holčinou. Cinkot skleniček je lahodou pro mé uši. Rychle do sebe kopku průzračnou tekutinu, cítím tu skvělou pachut v krku. Tvrdý piju sem tak, ale když piju tak pouze vodku, proto se na mám spokojený úsměv na rtech. Kapku se zasměju Katherin, při jejím úšklemku. ,,Nevadilo by ti, kdybych ti říkala Kath?" jestli budeme pokračovat v tempu pití jako teď, určitě si sotva budu pamatovat své jméno. Jelikož už poručila další pití. Když se ji zeptá na co se napijeme nenapadne mě větší kravina než: ,,Na Mikuláše!" sakra vždyť nějsem zas tak napítá, vždyť nemohla ta kapka alkoholu zaúčinkovat tak rychle, bych vykřikovala první věci, co mě napadnout. Samozřejme nadzvednu skledničku s vodkou a počkám než si přikuneme. A hned to do sebe naliju. No ale když už je dobrá nálada, co kdyby jsme šli na to karaoke? ,, Taky myslíš na co já? Jestli jo, tak se musíme ještě jednou napít pro kuráž." zasměju se na ní spiklenecky a již obednávám další rundu.

Pořádně jsem ani o žádné akci netušila, kdybych náhodou nepotřebovala složenku z přeplněné schránky, v níž se složenkou byl i leták na Mikolášskou akci. Původně jsem ani neměla v plánu někam jít, ale už dlouho dobu jsem nikde nebyla. Společnost mi moc nechybí, což je ve své podstatě problém, jelikož pak ztrácím milé komunikační schopnosti. Prostě pak platí přísloví, co na srdci to na jazyky, což znamená poštvávání si lidí proti své osobě. Což se mi při minulém setkání s jednou holčinou málem vymstilo. Ne prostě musím jít, ať chci nebo ne.
V létnu k sobě do šatníku, celkem dost uvažuji o tom, co si vzít. Je to nějaká extra společenská akce? Takže šaty? Nebo úplně klasika s džíny? Není nějaká nápověda na letáčku? Na letáček se kouknu a samozřejmě nic nezjistím. Ironicky se nad tím zasměju, od kdy vlastně řeším takové prkotiny? Jednoduše si černé vysoké boty, co jsem si nedávno koupila a k ním něco doplním.
Cesta proběhla rychle k sálu. Už vstupuji do haly, kde nabírám směr šatna pro odložení kabátu. Překvapuje mě jak málo lidí je v sále. Vždyť začátek už byl dávno a co tak vidím, začíná se rozjíždět karaoke. Což mě přivede k tomu, že se musím kapku napít, abych nebyla moc kritická k "zpívajím " lidem. Pod vlivem jsem hodně tolerantní. Nekompromisně zamířím k baru, kde se si již dává jedna holčina panáka. ,,Nechceš s dám ještě jednoho se mnou?" usměju se na ní. ,,Samozřejmě platím." tohle normálně nedělám, ale pořád je lepší pít s někým než sama. ,,Pro mě vodku a ..." kouknu přitom na holčinu, co ona si dá.